»

Prázdná kolébka

Píše se rok 1986. Margaret Hupreysovou jedné noci v Nottinghamu osloví rozčilená Australanka Charlotte, která chce znát pravdu o tom, kdo vlastně je.Když byly Charlotte čtyři roky, byla lodí převezena z dětského domova v Nottingahamu do Austrálie. Plulo s ní několik dalších stovek dětí, jako byla ona. Margaret může uvěřit jejímu příběhu jen stěží. O týden později se Margaret dozví o muži, který byl též jako malý chlapec převezen na jiné lodi plné dětí do Austrálie. A tak se začne o případ zajímat blíže.To, co začalo snahou pomoci Charlotte najít její matku, brzy skončí objevením dalších tisíců ztracených synů a dcer.Téměř bez pomoci, proti drtivé převaze a bez ohledu na své vlastní blaho, Margaret opětovně spojila tisíce rodin, donutila britskou vládu převzít odpovědnost a přitáhla celosvětovou pozornost k mimořádnému justičnímu omylu.

Moulin Rouge!

Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován.
Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou.
Žena, kterou jsem miloval, je mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Byl to bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.